Říká se, že alkohol je metla lidstva a je třeba ho vymýtit. Možná je na tom něco pravdy, ale kdo chce zametat, měl by znát fakta a neplést si pojmy s dojmy, aby ho náhodou druhý den nebolela hlava. Proto si dnes popíšeme největší rozdíly mezi podobnými alkoholickými nápoji, které si často pletou i odborníci, a zjistíme, jaký je rozdíl mezi koňakem a brandy, čím se liší šumivé víno a šampaňské a proč gin není borovička.
Rozdíl mezi koňakem a brandy
Začněme trochu zmateně. Koňak je brandy, ale brandy není koňak. Komplikované? Nevadí, vysvětlíme vám to. Brandy je obecně jakýkoli destilát vyrobený zkvašené ovocné šťávy. Toto ovoce je převážně hroznové, ale existuje mnoho druhů pálenek, jejichž základem jsou jablka, hrušky a další sladké ovoce. Vždyť i naše slivovice se do češtiny překládá jako “švestková pálenka”.
Ano, i koňak, nebo chcete-li koňak, je druh brandy, který se vyrábí z kvašené hroznové šťávy. Je však velmi specifická svým původem a způsobem přípravy, destilace a zrání.
Hrozny
Téměř všechny koňaky se vyrábějí z bílého hroznu Ugni Blanc, který je jedním z nejrozšířenějších hroznů na světě.
Destilace, zrání a míchání
Před výrobou koňaku musí projít dvojitou kotlíkovou destilací. Po tomto procesu následuje zrání ve speciálních dubových sudech Limousine nebo Tronçais. Po zrání se 99 % koňaků mísí.
Původ
Je pravda, že koňak by měl splňovat vlastnosti, o kterých jsme psali výše. Hlavním faktorem, který dělá koňak koňakem, je však jeho původ. Stejně jako šampaňské ze Champagne musí i koňak pocházet z oblasti Cognac, která se nachází na západě Francie.
Je koňak lepší ako brandy?
Někteří lidé mají rádi koňak, ale my si nemyslíme, že musí být lepší než jiné brandy. Existují i další regiony a země, které mají dlouhou tradici výroby kvalitního brandy. Vezmeme-li si například legendární arménskou pálenku Ararat, jen potvrdíme naše tvrzení. Pálenka Ararat, která se na úpatí stejnojmenné hory vyrábí přesně 130 let, dlouhodobě dosahuje nejvyšších známek kvality. V roce 1887 se podnikatel a filantrop Nerses Tairyan inspiroval francouzským koňakem a přenesl jeho výrobu do Arménie. Za tu dobu se Arménům podařilo Ararat zdokonalit natolik, že svou kvalitou konkuruje nejlepším francouzským koňakům. O ceně ani nemluvě.
Koňak Henessy
Šumivé víno vs. šampaňské
Láhev plná bublinek by rozhodně neměla chybět na žádné slavnostní nebo výjimečné události. Než ale bublinky vyletí z hrdla láhve, je dobré vědět, že není bublinek jako bublinek a že mezi nimi může být někdy docela podstatný rozdíl.
Málokdo například ví, že italské Lambrusco, které tak příjemně osvěžuje v letních dnech, je šumivé víno a že šumivé a perlivé víno není totéž. Ve skutečnosti se šumivým vínem označují vína, která jsou při plnění do lahví nasycena oxidem uhličitým.
Naopak u šumivého vína vzniká oxid uhličitý samovolně díky přidání směsi cukru a kvasinek zvané liqueur de tirage do původně zkvašeného vína. Tím se spustí proces druhotného kvašení, při němž kvasinky přeměňují cukr na etanol a oxid uhličitý. I zde se mohou šumivá vína značně lišit. U levnějších a méně exkluzivních šumivých vín probíhá druhotné kvašení v ocelových tancích a až do naplnění lahví a zazátkování probíhá celá výroba v uzavřených tlakových okruzích. Tento postup, vynalezený na počátku 20. století, je pojmenován po svém vynálezci a nazývá se Charmatova metoda.
Šampaňské vinice
Mnohem starší, nákladnější a náročnější je tzv. šampaňská metoda (champenoise), jejíž počátky sahají do 16. století, kdy ji údajně objevil francouzský duchovní Dom Perignon. Od metody Charmat se liší tím, že po přidání tirage likéru se láhve naplní vínem a uzavřou korunkovým uzávěrem. Oxid uhličitý tak vzniká přímo v lahvích, kde víno také zraje a získává svou charakteristickou chuť díky výše zmíněným kvasinkám. Velmi náročným momentem je remuáž, kdy se láhve pomalu otáčejí, ať už strojově, nebo ručně, z vodorovné do svislé polohy. Cílem tohoto postupného otáčení a naklápění je shromáždit veškerý sediment vzniklý během sekundárního kvašení v prostoru korku, který se na konci ochladí na teplotu blízkou bodu mrazu, aby se nahromaděný sediment mohl spojit a při následném otevření lahví vyvrhnout ven. Po této operaci zbývá víno v lahvích doplnit likérem d’expedition (liqueur d’expedition), který se nejčastěji skládá z vína, vinného destilátu a cukru. Nakonec se láhve pouze uzavřou korkovou zátkou a zajistí typickým drátěným košem.
Říká se, že J. E. Hubert byl po šampaňských vínech druhým na světě, kdo použil šampaňskou metodu.
Stejně jako u koňaku je i u šampaňského základem zeměpisná poloha. Šampaňské je tedy šumivé víno, které se může nazývat šampaňským pouze tehdy, pokud pochází přímo z oblasti Champagne ve Francii. Na druhou stranu šampaňské je obecně šumivé víno, které může pocházet například i z Česka. Často se však stává, že i Čech označují například Hubert de Luxe jako Champagne. Kdyby to Dom Perignon slyšel, asi by z toho neměl velkou radost.
Rozdíl v borovička a gin
Mnoho Čechů často slýchá diskuze o tom, že gin je jen předražená borovička. Ačkoli jsou si podobné, není tomu tak a rozdíl mezi ginem a borovičkou je třeba hledat v procesu výroby. Je pravda, že jak borovička, tak gin chutnají po jalovcových bobulích (odtud název borovička), ale při výrobě každého nápoje hrají jinou roli.
Gin
Základem ginu je destilát vyrobený z různých zemědělských plodin, nejčastěji z obilovin, ale také z brambor, kukuřice nebo cukrové řepy v případě méně kvalitních ginů. Tento destilát se pak macerací nebo filtrací ochutí jalovcem a dalším kořením. Některé giny se naopak destilují sekundární destilací obilné pálenky spolu s jalovcovým olejem.
Borovička
Borovička se naopak vyrábí přímo z jalovcového destilátu. Protože je však takový destilát drahý, ředí se neutrálním lihem a vodou. Postupně však přicházejí na trh první vlaštovčí palírny, které tvrdí, že jejich borovička je 100% destilát. Stejně jako gin i borovička pak zraje přibližně půl roku, aby se mohla stáčet do lahví v té nejlepší formě.
Gin and Tonic
